Den předtím, než mi oznámil, že od nás odchází, jsme byli v manželské poradně. Na termín jsme čekali několik týdnů. Já čekala netrpělivě, on možná doufal, že už se nedočká. Několik týdnů, kdy já se zoufale ptala, co se s ním děje a proč je pořád tak mimo. Mimo rodinu, mimo sebe, mimo nás dva. Proč je to najednou tak...
Nevím, co teď prožíváš ty a jak trávíš svůj život. Snažím se na to nemyslet, protože to bolí. Bojím se, že jsi šťastný a spokojený sám nebo dokonce už s někým jiným a že to takhle bude. Já chodím po městě a všude vidím vzpomínky, věci, chvíle, co jsme spolu zažili, místa, kde jsme spolu byli, která jsi mi tady...
Dva semestry psychologie ze mě sice psychologa neudělaly, ale teorie z přednášek a knih, několik rozvedených žen kolem mě a moje terapeutka mi pomohly připravit se na to, co mě čeká. Nebude to rovná cesta, ze dna postupně zase nahoru. Budu lézt na kopce, padat z nich dolů a škrábat se zase zpět. Ale že ty sešupy budou taková jízda...
Takhle jsem si ten život nepředstavoval, říká. Změnila ses, obviňuje mě dotčeně. Nebyl jsem spokojený a zařídil se po svém. Věta, kterou když pro jistotu hned několikrát vyřknul, způsobila mi nevolnost, která trvá a trvat bude asi hodně dlouho. Trvalá mořská nemoc. Zařizoval se teda evidentně roky, nespokojený pan otec od rodiny. Roky, kdy já doma...
Dcery odjely na víkend s tátou a my jsme s chlapečkem sami. Poprvé neodjíždíme, zůstáváme spolu doma. A je to těžké, jako poslední dobou všechno. Vrávorá kolem mě krokem opilého starce, směje se a kouše. Usmívám se na něj, uvnitř pocit na umření.
Jsem unavená. Strašně. Venku prší, jsme zavření doma. Když vysvitne slunce a my vyrazíme, dvakrát zmokneme do několika málo minut na kost. Jasná symbolika posledních dnů. Únava je hodně fyzická a ještě víc psychická, nedá se z toho nijak vyhrabat. Jen držet. Vydržet. Naplňuje se do puntíku všechno to, před čím mě hned na začátku varovaly rozvedené...
Nenávidí mě, protože sebe možná nenávidí ještě víc. Ale to si samozřejmě nikdy nepřizná, protože sebereflexe je to, co vždycky postrádal. Mám jen jeden život a ten si chci sakra užít, řekl mi několikrát a říkal to pořád dokola i všem kamarádům. Jako by to mělo posvětit a ospravedlnit to všechno, co dělal a říkal ženě, která mu dala tři...
To bude náhodou super hele, budeš mít teď dost volného času jen na sebe, volný každý druhý víkend, slyšela jsem už mockrát. Jo, super by to bylo, kdybych si to takhle vybrala sama. Super by to bylo, kdybych nemusela ten volný čas trávit doma ve městě spolu se strachem, že někde potkám svoje vlastní děti s jejich otcem a novou...
Tříměsíční syn spokojeně vrní a pozoruje chrastítko, kterým nad ním kývu. Švagr na terase roztápí gril, děti běhají po zahradě a vydatně u toho ječí. Červencový den se pomalu chýlí ke konci, paprsky dopadají šikmo přes vysoký plot z tůjí a půlka trávníku už se topí ve stínu. Sestra vejde do chaty a zavře za sebou síť proti hmyzu. Stejně...
Jak se to stane, že po deseti letech nepoznáváš někoho, koho jsi znala skrz na skrz? Každou pihu, každý mozol na dlani, ostrý hrbolek na kdysi zlomeném nose, tvar ucha se znaménkem na lalůčku, které si ještě nedávno nechalo šeptat. O kom sis myslela, že víš úplně všechno? Co rád jí, který polštář mu je nejpohodlnější, jak moc rád chytá...
Trvá to všechno už peklo dlouho, řekl mi na svou obhajobu, když se s ní poprvé veřejně ukázal. Bylo to teda jen nějaké dva měsíce potom, co odešel, a asi dva týdny potom, co jsem se vůbec dozvěděla, že nějaká ona existuje. I když já to samozřejmě tušila mnohem dýl. Už když jezdil před Vánoci za dětmi, vyžehlený, odměřený a...
Dozvěděla jsem se nedávno od jedné ze starších příbuzných, že je to v podstatě moje chyba. Vím, že starší generace většinou bere rozpad rodinného krbu jako selhání a neschopnost ženy udržet pána tvorstva spokojeného a nakrmeného. V některých rodinách pak obzvlášť. Ale láme mi to srdce, protože jsem zase naivně něco očekávala. Třeba trochu víc, než...